Zeměpis 7
Úkoly do 12/06/2020
7.A - Sociální problémy Afriky - Mgr. Bolek
Afrika bývá často vykreslována jako kontinent neustálých a nekonečných problémů, kde je všechno špatně. Hned na úvod je potřeba říci, africký stát nerovná se automaticky diktatura, korupce, porušování lidských práv a chudoba... Mnoho zemí Afriky funguje relativně dobře a některé lze označit za demokratické. Sociální (společenské) problémy Afriky však mají mnoho kořenů, a ty hlavní z nich si dnes objasníme a vysvětlíme.
Problém 1.: tzv. trojúhelníkový obchod s otroky (16. - 18. století)
Jak jistě víš z dějepisu, roku 1492 objevil Kryštof Kolumbus Ameriku a velmi rychle začala kolonizace tohoto kontinentu Evropany. Jelikož místní indiánská populace téměř vymřela vlivem dovlečených nemocí z Evropy, začali evropští kolonizátoři pro práci na amerických plantážích a v dolech používat černošské otroky z Afriky.
Vše fungovalo zhruba tak, že z evropských přístavů vypluly do Afriky lodě naložené levným alkoholem, podřadnými zbraněmi a levnými cetkami, které byly v Africe s místními černošskými náčelníky směněny za zajatce z místních klanových válek. Ti byli za nelidských podmínek na lodích dopraveni do Ameriky a zde museli pracovat na plantážích a v dolech. Co vypěstovali a vytěžili, se vozilo do Evropy. Tomuto systému se říká trojúhelníkový obchod. V důsledku toho tak Evropa po staletí bohatla, zatímco Amerika byla ochuzována o své přírodní bohatství a Afrika o své bohatství lidské. Odhady historiků hovoří, že během tří staletí bylo z Afriky takto odvlečeno 20 až 100 miliónů otroků.
Problém 2.: Evropský kolonialismus (19. století)
Od 16. století evropské země pronikaly na ostatní kontinenty a kolonizovaly je: nejdříve Ameriku, pak Asii, ale Austrálie a Afrika kvůli nepříznivému a nesnesitelnému podnebí zůstávaly dlouho mimo oblast zájmu. To se změnilo v 19. století, kdy začíná kolonizace Afriky. Největší a nejbohatší kolonie získává Velká Británie (hlavně ve východní Africe). Rozsáhlé, ale již méně bohaté kolonie má taky Francie. Mnohem skromnější koloniální panství vlastní Portugalsko, Španělsko, Belgie, Itálie a Německo, které však po 1. světové válce své kolonie ztrácí. Jediné země, které si uchovají nezávislost, je Etiopie a Libérie, kterou koupil americký spolek bojovníků za zrušení otroctví pro propuštěné americké otroky.
Všechny tyto kolonie se po druhé světové válce osamostatnily: vše začalo osamostatněním Ghany v roce 1957, francouzské kolonie získaly nezávislost kolem roku 1960, portugalské a španělské až 1974-1975. A právě tady je problém: v Africe vzniklo kolem 50 nových států, ale žije zde kolem 6000 domorodých kmenů! V jednom státě tedy žijí zástupci desítek různých kmenů, které mnohdy mezi sebou válčí. Když se člen některého kmene stane prezidentem africké země, obklopí se lidmi ze svého kmene a upřednostňuje svůj kmen na úkor ostatních. To vede k častým převratům, nepokojům a občanským válkám. Naopak, někdy se stane, že jeden kmen je rozdělen mezi dva státy...
Asi 45 % hranic afrických států je vedeno uměle po polednících či rovnoběžkách, dalších 30 % bylo stanoveno jen na základě rozhodnutí koloniálních mocností v minulosti. Jen asi 20 % hranic odpovídá přirozeným geografickým útvarům (pohoří, toky řek atd.).
Problém 3.: špatná dopravní infrastruktura
Už v úvodní hodině jsme si řekli, že Afrika má hodně špatnou dopravní infrastrukturu. Na řekách bývají často peřeje a vodopády, nejsou tudíž splavné a dopravně využitelné.
Silnice a železnice v minulosti budovali Evropané, většinou však za hospodářským účelem, často od nějakého naleziště/dolu k přístavu, kde se suroviny naložily na loď a odvezly do Evropy... Taková situace rozhodně nepomáhá rozvoji obchodu mezi africkými státy, ze kterého by mohly bohatnout.
V současné době v Africe buduje železnice a silnice za své peníze především Čína, ale tím se africké státy Číně zadlužují a ona je tímto způsobem činí na sobě závislými. Evropské kolonizátory tak nahradil nový kolonizátor: Čína.
Problém 4.: vydrancované přírodní bohatství, zkorumpované nebo totalitní režimy
Dědictvím kolonialismu je samozřejmě vydrancované přírodní bohatství, které skončilo v Evropě. Ačkoli dnes jsou africké země sice samostatnými, většina dolů a nalezišť stejně nadále patří evropským, americkým, kanadským nebo čínským společnostem, které z nich profitují a bohatnou, zatímco negativní dopady na životní prostředí "zůstávají" v Africe.
Současné africké vlády bývají často zkorumpované (úplatkářské) s autoritativními nebo přímo diktátorskými (totalitními) rysy, které často porušují lidská práva a k demokracii mají na hony daleko...
“V nedávné historii žádný důležitý úspěch snah o vymýcení chudoby nezávisel na štědrosti cizinců. Například Čína, Indie nebo Vietnam dokazují, že k jejímu odstraňování vedly domácí hospodářské reformy, které umožnily, aby tyto země bohatly tím, že samy vydělávají peníze, ne tím, že je dostávají. Státy, které prosperují, toho dosáhnou většinou vlastním úsilím. Lze jim sice pomoci zvenčí, ale jen okrajově. Západ může Africe pomoci především k tomu, aby si pomohla sama”.
Problém 5.: "give me money" a natažená ruka
Zhruba od 80. let ve světě sílí aktivistické hnutí, které tepe koloniální nešvary minulosti. Evropané si začali sypat popel na hlavu za to, co všechno v Africe způsobili. Tak jak to často v dějinách bývá, od jednoho extrému se přešlo ke druhému: bohatá část světa začala Africe vynahrazovat minulá příkoří. Humanitární organizace začaly vznikat jako houby po dešti, k dobrému vychování patřilo poslat Africe nějakou tu kačku a toto počínání mělo v zásadě dvojí efekt:
buď se peníze k obyčejným lidem vůbec nedostaly a skončily v megalomanských a zbytečných projektech afrických vládců,
nebo když už se k lidem dostaly, ničemu dobrému je nenaučily, pouze to, že pomoc vždycky odněkud přijde, stačí mít nataženou ruku...
Dnes už se naštěstí "humanitární pomoc" dělá trochu rozumnějším způsobem: dbá se na investice, které podpoří rozvoj, investice jsou spojené se zaučením a zaškolením místních obyvatel atd.
Pokud jste viděli předloňský film Bohemian Rhapsody o kapele Queen, určitě si vybavíte, že snímek končil velkolepým koncertem Live Aid z roku 1985. Co to bylo za koncert? Byl zorganizován pro pomoc obětem hladomoru, který právě probíhal v Etiopii. Organizátorům Live Aid ("Živá pomoc"), který probíhal v Americe i Anglii současně, se nakonec podařilo získat skoro 200 miliónů dolarů! Všude se hodnotí perfektní výkon Queen i ostatních kapel, stejně jako astronomická částka pro pomoc trpícím, ale už nikde se skoro nedozvíte, že velká část z vybraných peněz se vůbec k potřebným Etiopanům nedostala, protože skončila v kapsách afrických vlád...
Problém 6.: vysoký přírůstek obyvatelstva × vysoká úmrtnost
Afrika má vysokou míru plodnosti. Plodnost (neboli fertilita) je ukazatel, který vyjadřuje průměrný počet potomků na jednu ženu. O míře plodnosti si můžeš udělat obrázek z následující mapy:
Bohužel, Afrika vykazuje také nejvyšší míru dětské úmrtnosti. Polovina obětí dětské úmrtnosti z celého světa připadá na Afriku! Zde je žebříček dvaceti zemí s největším počtem zemřelých dětí (do věku 5 let) na 1000 narozených. Kromě Afghánistánu na třetím místě se jedná vždy o africké země!
Sierra Leone – 270
Angola – 260
Afghánistán – 257
Niger – 253
Libérie – 235
Mali – 217
Čad – 209
Rovníková Guinea – 206
Demokratická republika Kongo – 205
Burkina Faso – 204
Guinea-Bissau – 200
Nigérie – 191
Burundi – 181
Zambie – 180
Středoafrická republika – 175
Svazijsko – 164
Guinea – 161
Rwanda – 160
Kamerun – 149
Benin – 148
Problém 7.: nedostatek potravy (hladomory) a pitné vody, chudoba, imigrace do Evropy
S předchozím problémem vysoké porodnosti úzce souvisí také problém nedostatku potravy: čím více lidí, tím méně jídla. Například Etiopie v minulosti platila za jednu z bohatších zemí, ale mimo jiné díky nekontrolovatelné porodnosti v posledních desetiletích se propadla mezi jednu z nejchudších zemí světa. Etiopie s počtem obyvatel přes 100 miliónů je nejlidnatějším vnitrozemským státem světa! Dalším problémem je nedostatečný přístup k pitné vodě.
S rostoucím počtem obyvatel samozřejmě souvisí také menší pracovní příležitosti. Nezaměstnanost, hlad, sucho a nedostatek vody a špatná politická situace či války jsou tedy spolu s vidinou šťastného života v Evropě hlavními motory imigračních vln v posledních letech. Bohužel, situace se bude zřejmě spíše zhoršovat...
Problém 8.: nakažlivé nemoci (AIDS, spavá nemoc, malárie, cholera, žlutá zimnice)
Afriku sužují pandemie nakažlivých nemocí. Kromě v médiích často propírané eboly je to především vysoký výskyt nemoci AIDS, dále spavá nemoc, která postihuje nejenom lidi, ale hyne kvůli ní i dobytek (což zase hraje roli v nedostatku potravy), dále malárie, cholera z důvodu kontaminované vody či žlutá zimnice. I přes snahu světových zdravotnických organizací se tyto problémy nedaří zcela zvládnout.
Procentuální podíl nakažených AIDS na celkové populaci. Nejvyšší míru nakažených najdeme v jižní Africe: ve Svazijsku, v Lesothu a v Botswaně. V těchto zemích má každý čtvrtý obyvatel nemoc AIDS!