Dějepis 9
Úkoly do 22/05/2020
Komunisté upevňují moc 1945-1947 - Mgr. Bolek
Košický vládní program (duben 1945)
První větší město osvobozené Rudou armádou byly východoslovenské Košice. Tam se v dubnu 1945 sjeli představitelé londýnské vlády v čele s Benešem a představitelé moskevského komunistického odboje vedení Klementem Gottwaldem a domluvili společný poválečný postup, který shrnuli v tzv. košickém vládním programu.
Mezi jeho nejdůležitější body patří:
nám již známé vysídlení Němců (a Maďarů, které se nakonec neuskutečnilo), potrestání zrádců a kolaborantů a zabavení (konfiskace) jejich majetku,
dále pozemková reforma (rozdání konfiskované půdy — získávala komunistům sympatie mezi lidmi), zestátnění bank a klíčového průmyslu,
a především orientace Československa na Sovětský svaz.
Ustavení Národní fronty
V Košicích bylo také stanoveno, že všechny politické strany se sjednotí v jednu koalici, tzv. Národní frontu. Toto rozhodnutí bylo veřejnosti prezentováno jako vyjádření jednoty všech politických stran, ve skutečnosti to byl ale nástroj pro komunisty, aby skrz Národní frontu mohli ovládat ostatní strany. Bylo to nebezpečné, protože přestala existovat politická opozice, která má za úkol hlídat a případně kritizovat kroky vlády.
Komunisté také prosadili, že strany, které údajně po Mnichovské dohodě a za války kolaborovaly s Němci, nebudou obnoveny. Těmito stranami měli být agrárníci — nejsilnější česká prvorepubliková strana — a ľuďáci (Hlinkova slovenská ľudová strana) — nejsilnější prvorepubliková strana na Slovensku. Komunisté si od toho slibovali, že získají velkou část voličů těchto dříve vlivných stran pro sebe.
Volby 1946
Jak už bylo řečeno v předchozím odstavci, komunisté prosadili zrušení nejsilnější české i nejsilnější slovenské předválečné strany, tedy agrárníků a ľuďáků, kteří byli označeni za fašistické pomahače (u Hlinkovy slovenské ľudové strany bylo toto nařčení pravdivější, v případě agrárníků tomuto obvinění nevěřil snad nikdo...).
Komunistům dále nahrávalo ustavení Národní fronty, skrz kterou mohli lépe ovládat ostatní strany. Rovněž toho, že si vylosovali volební číslo 1, náležitě propagandisticky využili.
Volby probíhaly podle zemí (Zemi českou a Zemi moravskoslezskou jsem v grafu zprůměroval a označil jsem je modře, Země slovenská je oranžově), jiné strany kandidovaly v českých zemích a jiné na Slovensku.
Volby drtivě vyhrála KSČ (Komunistická strana Československa), která v českých zemích získala přes 40 % hlasů, což v celorepublikovém průměru dělalo 31 %. Na Slovensku kandidovala pobočka KSČ Komunistická strana Slovenska (KSS), která však od Slováků dostala 30 % hlasů (celorepublikový průměr necelých 7 %), čímž skončila až druhá za Demokratickou stranou (DS), která na Slovensku získala skoro 2/3 hlasů (62 %, celorepublikově 14 %). DS volili hlavně bývalí voliči ľuďáků. Strana slobody (SS) a Strana práce (SP) na Slovensku propadly.
Druzí v českých zemích skončili národní socialisté (Československá strana národně socialistická, ČSNS) s 18 %, třetí lidovci (Československá strana lidová, ČSL) s 15,6 % a nejméně dostali sociální demokraté (Československá strana sociálně demokratická, ČSSD) s 12 %, jejich předseda Zdeněk Fierlinger však velmi úzce spolupracoval s komunisty. Všechno to byly strany středolevé a bývalí voliči pravicových agrárníků (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, RSZML) neměli moc na výběr.
Klement Gottwald
Důležité je umět lhát
Komunisté tedy volby vyhráli a prezident Beneš pověřil předsedu KSČ Klementa Gottwalda, aby sestavil vládu.
Vyhráli je proto, že byli mistry ve lhaní a jako první u nás přišli na něco, co je v dnešní politice už bohužel zcela běžný jev, a tím je demagogie: naslibovali všechno a všem...
Slíbili např. podporovat drobné podnikatele — co na tom, že po únoru 1948 všechny firmy znárodnili (tzn. ve skutečnosti zestátnili bez náhrady, a nutno dodat, že v žádné komunistické zemi neproběhlo znárodnění tak důsledně jako u nás, čímž úplně komunisté zlikvidovali soukromé vlastnictví v ČSR).
Slíbili, že půdu velkovlastníků rozdělí drobným rolníkům — co na tom, že rokem 1950 začali s kolektivizací (o které před Únorem tvrdili, že ta v ČSR nikdy nenastane).
Odmítnutí Marshallova plánu (1947)
V roce 1947 si americký generál a politik George Marshall uvědomil, že komunismu se daří tam, kde je bída. Zorganizoval proto pomoc válkou zničeným evropským státům. Pomoc sestávala z finančních půjček a také poskytování amerického zboží z nadvýroby. Jelikož pomoc ale byla podmíněna spoluprací mezi příjemci pomoci a USA a taky výměnou hospodářských informací, Stalin donutil ČSR, ale také další země ze své sféry vlivu (Polsko, Maďarsko, Jugoslávii, Rumunsko, Bulharsko, Albánii), aby Marshallův plán odmítly. Kvůli této věci cestoval do Moskvy i syn prezidenta T. G. Masaryka, tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, který se po svém návratu v soukromí vyjádřil: "Odlétal jsem do Moskvy jako ministr suverénního státu, vracím se jako Stalinův pacholek...".
Komunisté kromě lhaní a slibování mistrně využívali i propagandu: na veřejnost samozřejmě nevypustili informaci, že ČSR nepřistoupila k Marshallově plánu kvůli tlaku z Moskvy, ale prezentovala to lidem tak, že ta zlá Amerika nechce Československu pomoci a že nás Západ opět zrazuje, tak jako to udělal už jednou v Mnichově, přičemž jediný, kdo je opět ochoten pomoci, je Sovětský svaz, který po velkých suchách v létě 1947 do ČSR poslal vagóny s obilím...
Země, které nakonec přijaly Marshallův plán. Modrý sloupec symbolizuje výši pomoci.
13. lekce - Suezská krize v roce 1956, Mgr. Huťka
Cíl lekce:
Dodržuje pravidla pro tvorbu novinového článku.
Zpracovává informace audiovizuálního zdroje.
Stavba Suezského kanálu začala v roce 1858. Po jedenácti letech, v listopadu 1869 byl průplav spojující Středozemní a Rudé moře slavnostně otevřen. V tu dobu byla jeho délka 164 km a podepsán byl pod ním francouzský inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps. Muž, který později pohoří, když se pustí do stavby dalšího průplavu, tentokrát toho panamského. Dnes, po několika stavebních úpravách měří Suezský průplav 193 km, široký je 205 metrů a hluboký 24 metrů.V důsledku Suezské krize byla v kanálu na dlouhou dobu omezena mezinárodní doprava. Zůstalo v něm totiž až čtyřicet potopených lodí, které bylo třeba odklidit. Toho se pod vedením OSN ujaly některé anglo-francouzské jednotky. Egypt si však vymínil, že tito vojáci musí pracovat v civilních šatech a nesmí ze svých plavidel vystoupit na břeh. Kompletní vyčištění průplavu bylo dokončeno až v květnu 1957.
1. úkol: Pusť si uvedené video!
2. úkol: Napište krátký novinový článek o Suezském průplavu. Tvůj článek může popisovat jak historické události suezské krize v roce 1956, tak může jít o zajímavosti týkající se stavby kanálu, nebo jeho významu pro mezinárodní obchod a dopravu. Před jeho tvorbou si prostudujte následující odkaz "Jak napsat novinový článek" a pokuste se při psaní dodržet uvedená doporučení.
