Dějepis 9

Úkoly do 08/05/2020

Zákonodárství, Benešovy dekrety a retribuční soudnictví v době třetí republiky - Mgr. Bolek

Edvard Beneš podepisuje jeden ze svých prezidentských dekretů

S vydáváním zákonů to bylo za války složité. Existovala sice londýnská exilová vláda, neexistoval pochopitelně ale žádný parlament, který by vydával zákony. Proto exilový prezident Beneš vydával dekrety, které měly platnost zákonů. Dekrety prezidenta republiky byly vydávány i po návratu prezidenta Beneše a prozatímní vlády až do prosince 1945, kdy byl ustaven parlament (Národní shromáždění).

Dekrety se týkaly různých oblastí (bylo jich celkem vydáno asi sto), největší dopady ale měly dekrety, které se týkaly potrestání Němců, zrádců a kolaborantů (trestu nebo potrestání se v právní terminologii říká retribuce, proto se tyto dekrety nazývají retribuční). Retribuční dekrety byly vydány celkem tři:

VELKÝ RETRIBUČNÍ DEKRET

Velký retribuční dekret z 19. června 1945 zřizoval Mimořádné lidové soudy, které zasedaly v 24 tehdejších krajských městech. Mohly soudit zrádce a kolaboranty. Problém byl ovšem v tom, že pouze předseda soudu byl vystudovaný právník, zbylí členové soudní poroty byli "soudci z lidu". Dalším problémem bylo, že proti rozsudku Mimořádného lidového soudu neexistovalo odvolání! Pokud vás MLS odsoudil k trestu smrti, mohli jste sice podat prezidentu Benešovi žádost o milost, nicméně ta ve většině případů nepřišla, protože tresty se musely vykonávat do 2 hodin od vynesení rozsudku! Takto byl popraven např. protektorátní státní ministr Karl Hermann Frank, ale bylo také popraveno mnoho lidí buď zcela neprávem, nebo míra jejich viny neodpovídala trestu smrti...

DEKRET O NÁRODNÍM SOUDU

Dekret o Národním soudu ze stejného dne zřizoval Národní soud v Praze na Pankráci, kde byly souzeny osoby a organizace z veřejného života Protektorátu: členové protektorátních vlád, členové českých fašistických a kolaborantských hnutí (např. Vlajkaři, představitelé Kuratoria, což byla česká obdoba hitlerjugend atd.), také kolaborující novináři a další známé osobnosti. Měl zde být souzen i protektorátní prezident Emil Hácha, ten se ale procesu nedožil... Zde už sice zasedali profesionální soudci z povolání, avšak problémem bylo, že se posuzovaly a trestaly činy spáchané "v době zvýšeného ohrožení republiky", tzn. od května 1938, nikoli od začátku okupace (březen 1939)! Jinými slovy: mnoho lidí bylo potrestáno za něco, co udělali v době mezi květnem 1938 a březnem 1939, kdy to ještě nebylo trestné! Národní soud byl zřízen také v Bratislavě, tam byl souzeni představitelé vlády a prezident Slovenského štátu, kteří byli členy Hlinkovy slovenské ľudové strany. Prezident Jozef Tiso a další byli popraveni.

MALÝ RETRIBUČNÍ DEKRET

Malý retribuční dekret z října 1945 umožňoval vypořádat se se spoustami zadržených lidí v přeplněných věznicích, kteří mnohdy ani nebyli z ničeho oficiálně obviněni. Tyto lidi soudily pouze 4-5 členné okresní "komise". Tyto komise řešily "menší" delikty, např. během války změnu české národnosti na německou, řadové členství ve fašistických organizacích, udavačství, kolaborantství, společenský styk s Němci, spolupráce s Němci, propagování a podpora nacistického režimu atd.

Veřejné popravy Karla Hermanna Franka na dvoře pankrácké věznice v květnu 1946 se účastnilo asi 5 tisíc lidí.

Členové české fašistické organizace Vlajka poslouchají rozsudek. Mnozí z nich, včetně jejich vůdce Jana Rysa-Rozsévače (vpravo) dostanou trest smrti.

Klikem na obrázek si pusť 25minutový pořad Jménem republiky z cyklu Třetí republika od České televize, který se týká soudnictví v tomto období, a vypracuj následující úkol:

11. lekce - Marshallův plán a berlínská krize, Mgr. Huťka

1. úkol: Pozorně sleduj uvedené video!

2. úkol: Označ v dotazníku tvrzení se kterými souhlasíš!

3. úkol: do sešitu vypracuj "Pětilístek" na téma Marshallův plán!

Pravidla pro vytvoření pětilístku:

1. První řádka je jednoslovné téma, námět (obvykle podstatné jméno) v našem případě samozřejmě Marshallův plán.

2. Druhá řádka je dvouslovný popis námětu, jeho podstatných vlastností, jak je vidí pisatel (odpověď na otázku, jaký je námět). V tomto případě jde o dvě přídavná jména.

3. Třetí řádka je sestavena ze tří slov vyjadřujících dějovou složku námětu – tedy, co dělá nebo co se s ním děje. Použijeme tři slovesa.

4. Čtvrtá řádka je věta o čtyřech slovech, vztahující se k námětu. Sloveso může chybět.

5. Poslední řádka je jednoslovné synonymum, které rekapituluje podstatu námětu. Nemusí jít o podstatné jméno.