První republika, ačkoli nebyla dokonalá, skýtala svým obyvatelům poměrně slušné a důstojné životní podmínky a demokratické zřízení. Byla však především státem Čechů, ve kterém žili postupně se emancipující Slováci, 3 miliony sudetských Němců, Maďaři, Rusíni, Židé... Tyto národy měly vlastní představy o naplnění své národní existence, a velká hospodářská krize na počátku 30. let tyto tendence urychlila... Život masarykovské republiky ukončila mnichovská dohoda v září 1938.

Pomnichovská druhá republika byla jen zašlým stínem republiky první. Byl to ožebračený a odzbrojený útvar, který byl vydán na milost a nemilost nacistickému Německu. O demokracii se zde nedalo mluvit, politický život byl omezen, byla zavedena cenzura, zaváděla se protižidovská opatření. Začaly se zkrátka prosazovat totalitární tendence. Její smutnou existenci ukončila nacistická okupace v březnu 1939.

Po hrůzách 2. světové války bylo Československo obnoveno. Panovalo přesvědčení, že naváže na demokratickou tradici první republiky. Osvobození Rudou armádou však vyžadovalo orientaci na stalinský Sovětský svaz, která den po dni sílila. Rovněž ne vždy spravedlivé "účtování" s opravdovými nebo domnělými nacistickými kolaboranty a Němci vůbec měly k demokratickému řešení daleko... Osud této krátké epizody, kterou utnul komunistický puč v únoru 1948, nás bude nyní zajímat.

Byl bezprostřední reakcí Čechů na konec války. Probíhal živelně a staly se během něj ty největší ukrutnosti. Známý je např. postoloprtský masakr z června 1945, při kterém bylo zavražděno mezi 760 až 3000 Němců, nebo násilné vysídlení Němců z Brna (tzv. brněnský pochod smrti), na jehož následky zemřelo asi 1700 Němců. Během divokého odsunu bylo vysídleno asi 650 tisíc Němců.

Každoročně se konají pietní akce připomínající tyto ukrutné události.

Poté, co se obnovily a ustálily navrátivší se československé orgány, začalo být vysídlování organizováno systematicky na základě rozhodnutí postupimské konference (učebnice str. 92-93).

Němci začali být soustřeďováni do internačních táborů a odtud byli vlaky odváženi do americké a poté sovětské okupační zóny Německa. Během roku a půl bylo vysídleno přes 2 miliony Němců, kteří zde museli zanechat prakticky veškerý svůj majetek, s sebou si mohli odnést jen zavadla do hmotnosti 50 kg.

V Československu po nějakou dobu mohli zůstat kvalifikovaní Němci, kteří byli odborníky v různých oborech (důlní a strojní inženýři atd.), než zaučili český personál a poté byli odsunuti.

Na území Československa mohli zůstat jen ti Němci, kteří mohli prokazatelně doložit svůj antifašistický postoj během mnichovské krize a během války, pomáhali odboji, partyzánům apod. Avšak zůstali zde v drtivé menšině a po komunistickém puči (1948) většina z nich už navíc neviděla důvod, proč v totalitní zemi dál zůstávat, často zažádali o německé občanství a vystěhovali se...