František Mikuláš Mlčoch a jeho Národně-socialistická česká dělnicko-rolnická strana

Pokud by Guinnessova kniha evidovala rekordy v počtu zrad za jeden lidský život, pak by František Mikuláš Mlčoch musel být vítězem. Celá jeho existence totiž byla nepřetržitým řetězcem podvodů, podrazů a zrad. Ne však frajersky elegantních – ten člověk byl špína. Zničil spoustu slušných lidí, pár jich přivedl až na popraviště. Sám na něm skončil v roce 1946.

Považujeme jaksi za samozřejmé, že z nezkaženého venkova pocházejí lidé duševně čistí a tělesně zdraví. Mlčoch – jenž přišel na svět v roce 1887 v Uhřičicích na Hané v hluboce věřící rodině – je zřejmě výjimkou potvrzující pravidlo.

Začátek života se mu vyvedl výborně. Odmaturoval a díky protekci (upřednostňování) svého strýce – zpovědníka císařovny Sissi – nastoupil na prestižní vojenskou školu. Ukončil ji v hodnosti praporečníka.

Vzápětí ale jako by Jekyll převážil nad Hydem, a to jednou provždy. Pan praporečník ukradl plukovní pokladnu, již mu jeho velitel svěřil, a uprchl s jakousi baletkou do Švýcarska. Když peníze došly – a tudíž slečna odešla – začal Mlčoch pracovat jako metař ulic v Ženevě. A okrádat své nové známé.

Záhy kvůli tomu musel znovu prchnout, tentokrát do Francie. Tam ho z nejasných důvodů nakrátko zavřeli. Hanácký „dobrodruh“ poté chtěl vstoupit do cizinecké legie – ta ho ale odmítla.

Nakonec se raději vrátil do Vídně, kde byl sice za krádež pokladny odsouzen, avšak díky vlivnému strýci vzápětí omilostněn a dokonce mu byla navrácena vojenská hodnost!

První světová válka

Vzhledem k tomu ovšem musel narukovat do první světové války. Na ruské frontě získal medaili za chrabrost Signum laudis, ale hned v roce 1915 přeběhl k Rusům. Čeští spolubojovníci ho tou dobou zřejmě už prokoukli, odmítli ho vzít do legií. Stejně tak Srbové.

Mlčoch se tedy rozhodl udělat kariéru u Rusů – přestoupil kvůli tomu i na pravoslaví. Jeho kmotry při křtu byli hrabě Tolstoj a patriarcha Andrej. Mlčoch ale nakonec oba také okradl, pročež ho z ruské armády vyhodili. Konec války jej zastihl v postavení šmelináře na tržišti v Kyjevě.

První republika

Což mu ale nezabránilo v tom, aby se v roce 1918 po návratu do vlasti nevydával za slávou ověnčeného majora legií. Opět se ukázalo, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr: Mlčoch se spřátelil s ministrem obrany Klofáčem a ten ho jmenoval zástupcem velitele pražské posádky!

Jenže i to mu bylo málo. Pustil se tedy do organizování spolku Husitské ženy, který měl „osvobodit“ prezidenta Masaryka z údajného zajetí na Pražském hradě a prohlásit ho diktátorem (jemuž by Mlčoch samozřejmě radil). Hlava státu ale podivnou akci osobně zavrhla.

Pak se ukázalo, že Mlčoch není legionář, což znamenalo jeho konec u armády. Po odchodu do civilu v sobě dobrodruh – stejně bezcharakterní jako inteligentní – najednou objevil levicové cítění. Mezi dělníky v Oslavanech založil sovět, agitoval proti vládě, chystal „bolševickou vzpouru“ na Kladně, sháněl zbraně pro komunistické radikály. Za to všechno dostal osm měsíců těžkého vězení, kde seděl se svým dobrým přítelem a spolubojovníkem Antonínem Zápotockým (pozdějším prezidentem).

Po propuštění z basy se Mlčoch i s rodinou vystěhoval do Ruska. Tam údajně získal důvěru Lva D. Trockého a hodnost generála Rudé armády! I z velké země však nakonec musel uprchnout – prý byl účastníkem spiknutí, které chtělo vyměnit vládnoucí garnituru. U nás se začal živit jako skladník v kroměřížských vinných sklepích.

Druhá světová válka

Opravdu odporné časy však pořád ještě na Mlčocha čekaly. Ze zuřivého revolucionáře se po návratu na Moravu stal ještě zavilejší fašista. Dobrý přítel Konráda Henleina a později zřejmě i Karla Hermanna Franka založil v Kojetíně hned na jaře roku 1939 Národně-socialistickou českou dělnickou a rolnickou stranu, domácí obdobu německé NSDAP.

Kvůli jejímu znaku – v červeném poli bílý kruh a v něm zelený hákový kříž – se jí říkalo Zelené hákové kříže. Čeští členové strany se zdravili zvoláním „Rodu zdar!“, němečtí „Heil Hitler!“. Motto strany znělo: „Krev-Jazyk-Půda“.

Proč byl kříž zelený? To mělo přitáhnout moravské rolníky a vyjádřit sepětí s půdou. „Vůdce“ o sobě rád hovořil jako o „synkovi z hanácké chalupy“.

V té době Mlčoch proslul blahopřáním Hitlerovi k obsazení ČSR, ve kterém mimo jiné napsal: „Čeští národní socialisté Zeleného hákového kříže jsou odhodláni jít s Německem třeba na šibenici!“ V případě „Vůdce“ Mlčocha (tak si nechával říkat) a velitele jeho ozbrojených komand Hynka Olšáka šlo o slova prorocká...

Jménem své strany nabídl Mlčoch Hitlerovi vytvoření českých legionů wehrmachtu, které by se prý vzhledem k příbuznosti jazyka jistě osvědčily na ruské frontě. Později vydával letáky vychvalující popravu generála Eliáše a odsuzující Benešovu londýnskou exilovou vládu. Snažil se získat pro svoji stranu známé osobnosti – třeba herce Františka Smolíka.

„Německo je historicky přirozený ochránce Čechů,“ tvrdil „Vůdce“, který útočil i na kolaborantské spolky Vlajka a Národní souručenství – byly prý příliš kompromisní... Naopak mu byla sympatická myšlenka připojení velké části Moravy ke Slovensku, kde podle něj „vládne lepší pořádek“.

To všechno jsou zajisté nechutnosti – ale když vír doby vyzvedne kal ze dna společnosti, není se čemu divit. Nejhorší ovšem bylo notorické udavačství, kterým se vyznačovali členové Mlčochovy strany. Udání směřovala nejen na údajné židy a odbojáře, ale řešily se jimi i sousedské spory, boj o lepší místo v zaměstnání, vliv na radnici apod. Desítky vlastenců kvůli tomu putovaly do koncentračních táborů, tři přímo na popraviště…

Co to vůbec bylo za lidi, ti členové Zelených hákových křížů? Zčásti kriminální sebranka, zčásti bezcharakterní kariéristé – a kupodivu mezi nimi bylo i dost aktivních předválečných komunistů, kteří se tak zřejmě chtěli vyhnout možnému pronásledování...

Okupační úřady se napřed k "mlčochovcům" stavěly vstřícně, byť jejich spolek nikdy zcela nelegalizovaly. Členství v organizaci ale „zelené fašisty“ opravňovalo chodit ozbrojené, měli přednost při hledání zaměstnání, získávání bytů, při přídělech potravin apod.

Za to se odvděčovali – kromě svrchu zmíněným hysterickým udavačstvím – hlavně nadšeným povykem: „Do boje po vzoru veliké NSDAP a jejího velikého vůdce Adolfa Hitlera! Ve svém boji buďte bezohlední, neboť nepřítel je bezmezně zákeřný a podlý!“

Když však věci došly tak daleko, že Mlčoch hrozbou koncentráku vydíral sousedy, aby mu zadarmo dávali kvas na výrobu pálenky, začalo to přece jen pro nacistické úřady být příliš. Stejně tak málo se jim líbilo pašování cukru z Maďarska (byť prý probíhalo s vědomím SS) a další kriminální aktivity: třeba vydírání Vladimíra Drobného, výrobce „umělých vín“ v Říčanech u Prahy, jehož firmu Mlčoch fakticky ovládl...

Nakonec se oficiální místa Protektorátu začala k Zeleným hákovým křížům stavět se štítivou ostražitostí. Kazily pověst fašistů v Protektorátu (bylo-li to ještě vůbec možné) a nebyl z nich vcelku žádný užitek. Členů Mlčochovy strany navíc byly i v době její největší „slávy“ jen asi dva tisíce, což nestojí za řeč.

Úřady podivnou stranu v roce 1943 fakticky rozpustily, i když Mlčoch vesele škodil a kšeftoval dál. Část členů strany – nevíme ale přesně kolik – tehdy zažádala o udělení říšského občanství, které bez problémů dostala.

Pokus o záchranu...

Zřejmě nezlomné přesvědčení o jeho štěstí „Vůdce“ na jaře roku 1945 přivedlo k dost šílenému nápadu. Ukradl Němcům plány části opevnění na východní Moravě, které se pokusil předat odbojářům. Ti mu ale samozřejmě nedůvěřovali – a plány pro ně stejně nebyly moc důležité: sami měli dost svých informací.

Jak František Mikuláš Mlčoch, tak velitel „Pořádkové služby“ Zelených hákových křížů (obdoby nacistických SA) Hynek Olšák stanuli hned po válce před Mimořádným lidovým soudem. Mlčoch se i tentokrát chtěl zachránit drzým lhaním. Tvrdil třeba, že české muže k dispozici nacistické armádě nabídl proto, aby tak mohli získat zbraně pro připravované povstání proti Němcům!

Tentokrát ale žádný hodný strýček-zpovědník s ohromnou protekcí nezasáhl. Mlčoch skončil dne 26. dubna 1946 na šibenici…

převzato a upraveno z mojezeme.cz

1. úkol: Pusť si krátký dokument, který nalezneš pod uvedeným odkazem.

Společně se zaměříme na tři body dojednané během konference. Bylo dojednáno, že Německo bude po válce: demilitarizováno, denacifikováno a demokratizováno.

2. úkol: Zde jsem vypsal celou řadu pojmů, se kterými jsme se během témat II. WW setkali. Vašim úkolem je tyto pojmy rozdělit do tří množin podle toho, ke kterému z výše uvedených pojmů patří, nebo jsou příbuzné. Jestliže ti některý z pojmů nic neříká, (je to pochopitelné, mnohé jsem záměrně uvedl v Němčině abyste to neměli zase tak jednoduché) dohledej si ho na Internetu.