Dějepis 8
Úkoly do 22/05/2020
Evropa a svět 1848-1914 — 1. část — Mgr. Bolek
Kolonialismus a imperialismus v 19. století
V důsledku rozvoje průmyslu a technologií během "století páry" začaly evropské mocnosti, především Británie a Francie, dobývat a ovládat mimoevropské oblasti, ze kterých si tvořily kolonie a vytvářely tak obrovská impéria (říše).
Britové již roku 1776 přišli o své severoamerické kolonie (vznik USA), nyní se tedy soustředily hlavně na Asii a dosud kvůli nevhodnému podnebí špatně dostupnou Austrálii a Afriku.
Kolonie byly pro Evropu dodavateli surovin a zároveň odbytišti pro evropské výrobky. Evropské mocnosti bohatly, zámořské kolonie byly drancovány…
Rovněž války mezi evropskými mocnostmi se přenášely převážně do kolonií, čímž Evropa získávala dlouhodobý klid pro rozvoj…
Rusko expandovalo ve střední Asii (dnešní Kazachstán atd.) a na Kavkaze.
V Tichomoří se během 19. století staly regionálními mocnostmi Japonsko a USA.
Problém nastal, když se se sjednotily Itálie a Německo, které taky chtěly své kolonie, jenže svět už byl téměř rozebrán... (o sjednocení Itálie a Německa si povíme příští týden)
Svět v 19. století. Samostatné státy, kterým ale žádné kolonie nepatřily, jsou šedé.
Jak vidíš, v Africe je samostatná pouze Etiopie (která měla dlouhou tradici státnosti a jen vypuknutí 1. světové války ji načas ochránilo před italskou agresí) a Libérie, jejíž území vykoupili v roce 1847 Američané pro propuštěné otroky (srandovní je, že tito američtí černošští otroci se k domorodému rovněž černošskému obyvatelstvu nechovali příliš jinak než evropští bělošští kolonizátoři :-)
V Asii je zatím samostatné Čínské císařství a Thajské (Siamské) království, stejně jako Persie (dnešní Írán). Afghánistán je samostatný jen z libovůle Ruska a Britů, kteří jej mají jako nárazníkový stát, aby se nepustily do sebe navzájem. A o ty beduíny uprostřed Arabského poloostrova tehdy asi nikdo neměl zájem, protože ropa ještě nebyla k ničemu ;-)
Britové měli největší koloniální impérium. Patřila téměř celá východní Afrika od Egypta po dnešní Jihoafrickou republiku. Měli rovněž bohatou Ghanu a Nigérii v oblasti Guinejského zálivu. Britové též kontrolovali strategické oblasti Rudého moře a Perského zálivu (Jemen a Omán) a taky malý, ale rovněž strategický Singapur. Britskými dominii byla Kanada a Austrálie. "Perlou v koruně britského impéria" byla jejich nejbohatší kolonie: Britská Indie (dnešní Indie, Pákistán, Bangladéš a Barma).
Francouzi měli rozlohově sice taky velké impérium, ale podstatně chudší než Britové. Vlastnili hodně písku v západní Africe (dnešní Mauretánie, Mali, Niger, Čad, Senegal, Alžírsko, Maroko), ale také např. Gabon či Madagaskar. Francouzům patřilo rovněž území dnešního Vietnamu, Laosu a Kambodže, které tehdy neslo srandovní název Kočinčína :-) Jedině americká Francouzská Guyana zůstala Francouzům dodnes...
Nizozemsko mělo (kromě amerického Surinamu) jedinou, zato však nesmírně bohatou kolonii: dnešní Indonésii.
Belgický král Leopold II. přišel na berlínském kongresu (1878) jak slepý k houslím k dnešní Demokratické republice Kongo. Nazval tuto svou kolonii "Svobodný konžský stát", který byl tak svobodný, že tam černochy stříleli jak na běžícím pásu a za sebemenší prohřešek jim sekali ruce... I v drsném 19. století bylo tohle trochu přes čáru, a tak belgický parlament tuto kolonii králi vyvlastnil a zestátnil ji. Ani poté se však Belgičané nechovali k domorodcům o moc lépe, a tak dnešní DR Kongo je zemí, kde bělochy opravdu nenávidí a kvůli probíhající občanské válce se tam neradí vůbec cestovat.
Španělsko a Portugalsko už mělo doby největší slávy za sebou, jejich jihoamerické kolonie se osamostatnily za napoleonských válek nebo těsně po nich (1800-1820) a v Africe získaly jen "zbytková" území (Španělé např. Západní Saharu a Rovníkovou Guineu; Portugalci např. Mosambik a Angolu).
Stejně tak Itálie a Německo, které vznikly až v letech 1860-1871, přišly k "dělení kořisti" trochu pozdě. Italové získali kolonie ve východní Africe (dnešní Eritrea a Somálsko) a Němci to měli úplně rozfrcané po celé Africe (v Guinejském zálivu malinké Togo a Kamerun, v jižní Africe Namibii, ve východní Africe Tanzanii, v tichomoří část ostrova Nová Guinea).
Velká Británie za královny Viktorie (1837-1901)
Velká Británie byla již od 17. století konstituční monarchií s parlamentem, střídaly se 2 politické strany: liberálové a konzervativci (avšak obě s podobným programem)
královna Viktorie: vládla 64 let (1837-1901), dala název celé epoše vědeckého a mocenského rozmachu VB (viktoriánská doba).
svobodu tisku a slova zajišťovaly slavné noviny The Times (vydávané od 1785) a symbolem britské svobody se stala rovněž instituce Hyde Parku, kde mohl každý svobodně vyjádřit svůj názor.
Francie za Napoleona III. (1848-1870)
Z minulého týdne již víte, že revoluce 1848 ve Francii vynesla k vládě synovce mrtvého císaře Napoleona, Ludvíka Napoleona Bonaparte, který se nejdříve stal francouzským prezidentem (1848-1852) a poté se prohlásil (po vzoru strýčka) císařem jako Napoleon III. Těšil se velké oblibě Francouzů, čerpal z tradice svého strýce.
Budoval železnice (neefektivní síť: vše směřovalo do Paříže) a nechal přestavět celou Paříž (široké bulváry: kvůli lepšímu potlačení případných dalších revolucí).
Válka s Pruskem (1870) se mu stala osudnou (o ní později).
13. lekce - Atentát na Františka Ferdinanda d'Este, Mgr. Huťka
Cíl lekce:
Dodržuje pravidla pro tvorbu novinového článku.
Zpracovává informace audiovizuálního zdroje.
František Josef I.- rakouský císař, král český a uherský
František Ferdinand d'Este - následník habsburského trůnu
Žofie Chotková - manželka následníka trůnu
Takto vypadalo Rakousko-Uhersko v roce 1914 kdy vypukla 1. světová válka. Povšimněte si srbského Sarajeva, města ve kterém byl spáchán atentát na nástupníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a jeho české manželky Žofie Chotkové. Tato neblahá událost byla později zneužita jako záminka pro vyhlášení války Srbům. Války, ze které se stal dosud největší světový konflikt všech dob.
1. úkol: Pusťte si uvedené video!
2. úkol: Napište krátký novinový článek o atentátu na následníka habsburského trůnu. Před jeho tvorbou si prostudujte následující odkaz "Jak napsat novinový článek" a pokuste se při psaní dodržet uvedená doporučení.