Rusko je rozlehlé. Obrovské. Nekonečné. Zabírá sedmnáct milionů čtverečních kilometrů a táhne se přes jedenáct časových pásem; je to tedy ta nejrozlehlejší země na světě.

Najdeme v ní lesy, jezera, řeky, zmrzlou tundru, step, tajgu i hory, a všechno je to obrovské. Rozlehlost této země se stala hluboce zakořeněnou součástí našeho kolektivního vědomí. Kdekoli jsme, je tam i Rusko: možná na východ nebo na západ, možná na sever či na jih od nás − ruský medvěd ale tady vždycky někde je.

Není náhodou, že se symbolem této obrovské země stal právě medvěd. Tamhle ho máme: jednou podřimuje zimním spánkem, jindy se ozývá temným mručením, plný majestátu, ale i kruté divokosti. Snad právě z obav před touto zlověstnou stránkou dali Rusové zvířeti jméno, které ji zakrývá: medveď neboli „ten, který má rád med“.

Nejméně 120 tisíc takových medveděj obývá zemi, jež si obkročmo osedlala Evropu i Asii. Na západ od pohoří Ural se rozkládá Rusko evropské. Na východ od něj se nachází Sibiř, která se táhne až k Beringovu moři a Tichému oceánu. Překonat toto území vlakem zabere i ve 21. století celých šest dní. Ti, kdo stojí v čele Ruska, musejí s těmito vzdálenostmi − a rozdílnostmi − kalkulovat a přizpůsobovat tomu politické strategie. Už několik staletí se proto rozhlížejí všemi směry; ze všeho nejvíc však upínají pohled na západ.

Když se spisovatelé pokoušejí nahlédnout do srdce ruského medvěda, často si vypůjčují slavný postřeh Winstona Churchilla* z roku 1939: „Je to hádanka v hávu záhady obestřené tajemstvím.“ Jen málokdo však tento výrok ocituje až do konce, jenž zní: „Ale možná k ní existuje klíč. Tím klíčem je ruský národní zájem.“ O sedm let později si Churchill s pomocí onoho klíče odemkl svou vlastní verzi odpovědi na tuto záhadu, když prohlásil: „Jsem přesvědčen, že si ničeho necení tolik jako síly a ničím nepohrdají více než slabostí, zvláště pak slabostí vojenskou.“

— převzato z knihy Tima Marshalla "V zajetí geografie: Jak lze pomoci deseti map pochopit světovou politiku"