Zeměpis 9
Úkoly do 05/06/2020
Půdní druhy a půdní typy v ČR
Půdy můžeme dělit (klasifikovat) podle dvou různých faktorů:
na půdní druhy, což je dělení podle zrnitosti půdy (velikosti částeček v ní obsažených), a
na půdní typy, což je dělení podle půdních horizontů (vrstev v půdě různého složení).
Půdní druhy
Podle zrnitosti rozlišujeme 3 základní půdní druhy. Každý má nějaké výhody a nevýhody:
Písčité půdy jsou lehké, obsahují velké procento kamínků a písku, tedy poměrně velkých částeček, kterými rychle protéká voda, mají proto málo živin a k zemědělství se příliš nehodí.
Hlinité půdy jsou zlatá střední cesta: obsahují ideální poměr větších a menších částeček, proto dobře vážou vodu a mají největší poměr živin, hodí se tedy k zemědělství.
Jílovité půdy jsou těžké s velkým obsahem nejjemnějších jílovitých částic, které na sebe vážou vodu a jsou málo prostoupeny vzduchem, proto se k zemědělství rovněž příliš nehodí.
písčitá — hlinitá — jílovitá půda
suchá a neúrodná písčitá půda
pro zemědělství ideální hlinitá půda
těžká a podmáčená jílovitá půda
Půdní typy
Na základě chemického složení půdních horizontů pedologové rozlišují desítky půdních typů. V různých částech světa (zeměpisných šířkách) najdeme rozličné půdní typy, stejně jako najdeme rozdílné půdní typy v různých nadmořských výškách, na různých horninách, na místech s rozličnou vlhkostí apod.
My si zde představíme pouze nejdůležitější z nich, se kterými se setkáme u nás v Česku:
Černozem
Černozem je z hlediska zemědělství nejcennější půdní typ, protože je nejúrodnější. Název mu dalo tmavé (černé) zbarvení svrchního humusového horizontu, který je bohatý na živiny a díky němu je černozem tak úrodná.
V Česku černozemě najdeme pouze v nížinách kolem velkých řek, které s sebou unáší spoustu živin. V Čechách je to tedy kolem Labe a Ohře (Polabí, Poohří) a na Moravě kolem řeky Moravy v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjskosvrateckém úvalu.
Černozemě vznikají na sprašovém podloží. Spraše jsou jemné sedimenty (usazené horniny), které byly unášeny větrem a ukládaly se v těchto nížinách v době ledové. Jelikož na severní polokouli převládá západní proudění větru, mocnost spraší narůstá, čím jdeme dál na východ. Proto v Česku má humusový horizont černozemí sílu jen několik centimetrů, na nížinaté Ukrajině najdeme černozemě s humusovým horizontem i více než metr silným...
Rozšíření černozemí v ČR:
Půdní profil černozemě: nahoře tmavý humusový horizont, dole světlá sprašová matečná hornina.
Hnědozem
Méně humusu obsahují hnědozemě, přesto jsou však relativně úrodné a jsou mnohem rozšířenější — zatímco černozemě najdeme jen v nížinách velkých řek do 400 m n. m., hnědozemě na ně navazují v trochu vyšších nadmořských výškách (roviny a pahorkatiny). Hnědozem nemá tak výrazně odlišné horizonty jako černozem.
Vlivem vlhčího podnebí je pro ni typické, že pod tenkým humusovým horizontem se nachází vyluhovaný horizont, ze kterého jsou jemné jílové částečky vyplavovány hlouběji do tzv. obohaceného horizontu.
Hnědozemě navazují na černozemě:
Půdní profil hnědozemě nevykazuje tak odlišné horizonty jako černozem:
Kambizem
Ještě ve vyšších nadmořských výškách (vysočiny a hory) bychom v Česku našli neúrodné hnědé lesní půdy, kterým se říká kambizemě. Ve vyšších nadmořských výškách je více srážek, které z kambizemí vymývají živiny. Rostou na nich obvykle lesy. Je to nejrozšířenější půdní typ v ČR.
Rozšíření kambizemí v Česku je opravdu značné:
Půdní profil kambizemě:
Podzol
Rovněž ve vyšších nadmořských výškách (vysočiny a hory) především pod jehličnatými lesy se nacházejí tzv. podzolové půdy (z ruštiny: zola = popel). Žádný popel je však netvoří: název vznikl podle svrchního horizontu, který má šedou, jakoby popelavou barvu. Je to způsobeno silným výplachem živin díky dešťům, které jsou okyselené kvůli opadanému jehličí. Podzoly jsou tedy neúrodné půdy.
Podzoly najdeme v horách s jehličnatými lesy: Krkonoše, Krušné hory, Šumava, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy...
Podzol s vyběleným horizontem bez živin:
Glej
V zamokřených pásech kolem řek a potoků je půda prosycena vodou. V takové půdě díky nedostatku kyslíku nedochází k oxidačním procesům — jinými slovy: organické (živé) látky se rozkládají velmi pomalu a hromadí se. Glejové půdy mají šedozelenou až zelenomodrou barvu.
Glejové půdy v okolí řek a potoků:
Šedozelený profil gleje:
