Komunistická kolektivizace zemědělství a její dopad na půdu a krajinu

Na půdní erozi má samozřejmě vliv i velikost obhospodařovaných ploch polí. Na této mapě můžeš vidět státní hranici mezi Českem a Rakouskem na úrodné jižní Moravě. Zatímco na jih od státní hranice v Rakousku vidíš malá políčka lemovaná mezemi, jaká kdysi bývala i u nás, na sever od hranice na území České republiky vidíš obrovské scelené lány polí, které jsou výsledkem komunistické kolektivizace zemědělství v 50. letech.

Komunisté kvůli údajnému zefektivnění zemědělství násilně odebírali zemědělcům jejich pole, rozorávali meze a zakládali Jednotná zemědělská družstva (JZD), která potom tato obří pole obhospodařovávala. Nejenom, že kolektivizací zemědělství spáchali komunisté bezpočet zločinů (ukradli lidem půdu, násilím a terorem je přinutili vstoupit do JZD, odsoudili nebo nuceně vysídlili zemědělce, kteří se tomuto tlaku nechtěli podvolit...), ale napáchali mnoho ekologických škod, protože takto obrovské plochy odkryté půdy jsou jednak mnohem náchylnější na erozi, jednak se na velkých plochách osetých jednou plodinou lépe šíří škůdci, proti kterým je potřeba bojovat použitím pesticidů, které dále kontaminují půdu a pronikají do podzemních vod...

Na pestré mozaice rakouských polí, kde jsou pěstovány nejrůznější plodiny, se škůdci pochopitelně šíří pomaleji. Je to stejné jako s kůrovcem, který během chvíle zničí jednolitou uměle vysazenou smrkovou monokulturu, zatímco v lese, kde mezi dvěma smrky máte modřín, jedli a pár dalších listnatých stromů, se kůrovec tolik nešíří... Menší políčka s množstvím mezí, remízků a hájků jsou pochopitelně lepší i pro migraci zvířat. Na obrovském pooraném poli se zajíc nebo hraboš před predátorem moc neschová...